Sociologický časopis
Czech sociological review

VYDÁVÁ SOCIOLOGICKÝ ÚSTAV AV ČR, v.v.i.

Formální stránka rukopisu

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

pro usnadnění vaší práce při přípravě článků do Sociologického časopisu uvádíme základní pravidla citování a úpravy bibliografie a prosíme o jejich dodržování. Nedodržení citačních zásad a pokynů k formální úpravě rukopisu může být důvodem k nepřijetí rukopisu (vrácení rukopisu k přepracování).

  • Základní pravidla úpravy bibliografie v Sociologickém časopise (české vydání)
    • Monografie
    • Články v časopisech
    • Články ve sbornících
    • Working papery
    • Elektronické dokumenty
    • Přednášky na konferencích
    • Organizace seznamu literatury
  • odkazování na literaturu v textu
  • Instrukce pro redakční úpravy textů v „malých“ rubrikách (recenze, zprávy, anotace)

Základní pravidla úpravy bibliografie v Sociologickém časopise (české vydání)

Základní zásada
Vše, co je citováno v textu, musí být uvedeno v seznamu literatury. Vše, co je uvedeno v seznamu literatury, musí být citováno v textu.

Za správnost citací a bibliografických záznamů nese odpovědnost autor.

Některé základní často porušované zásady

  • Je nutné dodržovat přesné pořadí a tvar všech prvků bibliografického záznamu: kurziva, uvozovky, závorky, tečky atd., které je dáno typem publikace.
  • Každý bibliografický záznam končí tečkou.
  • Jméno prvního z autorů se uvádí ve tvaru příjmení, iniciála křestního jména (Giddens, A.). U dalších autorů (a u všech autorů/editorů sborníků) pak již ve tvaru křestní jméno, příjmení (P. Bourdieu).
  • Mezi jména autorů nebo editorů se nepíše „a“, „and“, „ – “, „&“ ani cokoli jiného. Oddělují se čárkami. Následuje-li po sobě více iniciál jednoho autora, čárka se mezi ně nepíše, ale oddělují se mezerou (čili: Mácha, K. H., nikoli Mácha K., H.,)
  • Píše se tečka za posledním slovem autorského údaje: Novák, K. 2002. … , Novák, K. (ed.). 2002. …
  • Tečka u položek v uvozovkách (názvy článků, příspěvků ve sborníku) se nepíše za uzavírací uvozovku, ale dovnitř (správně: .“, nesprávně: “. – viz citace článků v časopisech a sbornících). Končí-li položka otazníkem nebo vykřičníkem, tečka se již nepíše: ?“, !“
  • anglické názvy titulů v seznamu literatury (články, časopisy, monografie, příspěvky ve sbornících atd.) se píší s velkými počátečními písmeny ve všech slovech názvu kromě členů, předložek a spojek (např. American Journal of Sociology, nikoli American journal of sociology apod.).
  • Místo vydání uvádíme v jazyce publikace. U anglicky psané publikace to bude např. „London“, nikoli „Londýn“ apod.
  • Pokud má publikace více míst vydání, oddělují se čárkou: např. London, New York: Nakladatelství XY.
  • Čísla ISBN/ISSN se neuvádějí.
  • Autoři recenzovaných článků mají povinnost uvádět v seznamu literatury DOI kódy u zdrojů, které je mají přidělené. Více v samostatném oddíle.
  • Keller, J. 2005. Soumrak sociálního státu. Praha: Sociologické nakladatelství.
  • Kunštát, D. (ed.). 2006. České veřejné mínění: výzkum a teoretické souvislosti. Praha: Sociologický ústav AV ČR.
  • Dohnalová, M., J. Malina, K. Müller. 2003. Občanská společnost: Minulost – současnost – budoucnost. Brno: Nadace Universitas Masarykiana.

Monografie

Časté chyby: titul není kurzivou, přehozená příjmení na 2. a dalším pořadí.

Institucionální autorství

Buď uvést instituci jako autora:

  • Národní vzdělávací fond. 1998. Analýza veřejné správy České republiky. Praha: Národní vzdělávací fond.

nebo bibliografický záznam začít rovnou názvem publikace (je třeba zvolit a důsledně dodržovat jednu variantu pro celý článek):

  • Analýza veřejné správy České republiky. 1998. Praha: Národní vzdělávací fond.
  • Putnam, R. D. 1995. „Bowling Alone: America’s Declining Social Capital.“ Journal of Democracy 6 (1): 65–78.
  • Hurytová, I. 2002. „Něco málo o grantování.“ Grantis X (11): 4–6.

Články v časopisech

Pokud je časopis stránkován průběžně v celém ročníku, údaj o čísle časopisu není povinný. Pokud se časopis stránkuje v každém čísle ročníku od stránky 1, údaj o čísle je povinný.

Časté chyby: chybí uvozovky, ročník 6 a číslo 1 se místo správného 6 (1) uvádí jako 6/1, Vol. 6. No. 1, 6,1, apod.

Články ve sbornících

  • Rymsza, M., A. Zimmer. 2004. „Embeddedness of Nonprofit Organizations: Government-Nonprofit Relationships.“ Pp. 169–197 in Annette Zimmer, Eckhard Priller (eds.). Future of Civil Society. Making Central European Nonprofit Organizations Work. Opladen: VS Verlag.
  • Kocka, J. 2000. „Zivilgesellschaft als historisches Problem und Versprechen.“ Pp. 13–39 in M. Hildermeier, J. Kocka, C. Conrad (eds.). Europäische Zivilgesellschaft in Ost und West. Begriff, Geschichte, Chancen. Frankfurt: Campus.
  • Kalousová, P. 2003. „Kontext firemní filantropie v ČR.“ Pp. 8–11 in Fórum dárců. Odpovědnost přináší úspěch, úspěch přináší odpovědnost. Praha: Fórum dárců.

Časté chyby: chybí uvozovky, titul sborníku není kurzivou, přehozená příjmení na 2. a dalším pořadí a u editorů uvnitř citace, není uveden stránkový rozsah příspěvku (kapitoly).

Za (ed.) nebo (eds.) uvnitř této citace se píše tečka (nikdy ne dvojtečka).

Working papery

  • Anheier, H. K. 2001. „Foundations in Europe – A comparative perspective.“ Civil Society Working Papers 18. London: London School of Economics.

Elektronické dokumenty

Povinnými prvky navíc oproti papírovým dokumentům jsou:

  • specifikace média: [online], [CD ROM], [databáze], [datový soubor], [disketa]
  • datum stažení: [cit. 27. 10. 2005]
  • uvedení webové adresy: Dostupné z: odkaz. / v anglické verzi: Available from: odkaz
  • uvedení DOI, pokud ho má zdroj přidělené

Příklady:

  • Delanty, G. 1998. „Social Theory and European Transformation: Is there a European Society?“ Sociological Research Online [online] 3 (1) [cit. 23. 10. 2005]. Dostupné z: odkaz.
  • Trondal, J. 1999. „Integration Through Participation – Introductory Notes to the Study of Administrative Integration.“ European Integration Online Papers [online] 3 (4) [cit. 13. 10. 2005]. Dostupné z: odkaz.
  • Transparency International. 2005. „Hodnocení České republiky v indexu CPI od roku 1998.“ [online]. Praha: Transparency International [cit. 14. 10. 2005]. Dostupné z: odkaz.
  • Jakubowicz, K. 2005. „Post-Communist Media Development in Perspective.“ Internationale Politikanalyse. Europäische Politik/Politikinformation Osteuropa [online]. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung [cit. 29. 1. 2006]. Dostupné z: odkaz.

Elektronické dokumenty s přiděleným DOI

Co je DOI?

  • DOI (Digital Object Identifier) je jedinečný alfanumerický řetězec přidělený digitálnímu objektu, jako je elektronický časopis, článek, zpráva, diplomová práce. Každé DOI je jedinečné a slouží jako stabilní, trvalý odkaz na elektronický objekt na internetu. Oproti běžnému internetovému odkazu, který se časem může měnit, zůstává DOI stejné, a to dokonce i v případě, že se změní umístění elektronického objektu na internetu.
  • DOI jsou jediné široce přijímané trvalé identifikátory vědeckých prací. DOI se objevují v tištěných materiálech a online jako internetové odkazy.
  • DOI sestává ze dvou částí:
  • Prefix: jedinečný číselný řetězec začínající číslicí 10, přidělenou organizací CrossRef vydavateli, který předkládá informace o digitálním objektu.
  • Suffix: alfanumerický řetězec nebo série řetězců užívaný interně vydavatelem k identifikaci digitálního objektu.
  • Tištěné, PDF a HTML verze téhož digitálního objektu používají shodně stejné DOI (http://help.crossref.org/#what_is_a_doi).
  • Více informací o DOI naleznete na stránkách organizace CrossRef.

Pokyny k přidělování DOI v Sociologickém časopise

  • Od čísla 1/2014 je DOI přiřazováno všem recenzovaným textům schváleným k publikaci.
  • Aby mohlo být článku přiděleno číslo DOI, musí autor v bibliografii důsledně uvádět DOI u veškerých zdrojů, které mají DOI přiděleno.
  • Zda má elektronický zdroj přiděleno DOI, lze zjistit ve vyhledavači na stránkách organizace CrossRefe: http://www.crossref.org/guestquery.
  • DOI je třeba uvádět ve tvaru plného internetového odkazu: http://dx.doi.org/DOI prefix/DOI sufix, např. http://dx.doi.org/10.1177/0038038512450804

Celý bibliografický záznam pak bude vypadat například takto:

  • Baghai, K. 2012. „Privacy as a Human Right: A Sociological Theory“. Sociology 46 (5): 951–965, http://dx.doi.org/10.1177/0038038512450804.
  • Vomáčka, A. 2004. „Role nadačního sektoru v EU a role nadačního sektoru v ČR – výsledky výzkumu.“ Příspěvek přednesený na konferenci Nadace a firemní dárci v ČR. Praha, 23. 2. 2004.

Přednášky na konferencích

  • Vomáčka, A. 2004. „Role nadačního sektoru v EU a role nadačního sektoru v ČR – výsledky výzkumu.“ Příspěvek přednesený na konferenci Nadace a firemní dárci v ČR. Praha, 23. 2. 2004.

Organizace seznamu literatury

Základní zásady

  • Položky se uvádějí důsledně v abecedním pořadí bez ohledu na to, zda je autorem osoba nebo instituce nebo se začíná názvem publikace.
  • Více položek téhož autora se řadí od nejstarší po nejnovější.
  • Samostatné publikace jednoho autora předcházejí ty, u nichž je spoluautorem nebo spolueditorem.
  • Pokud dojde k tomu, že se v seznamu objeví více položek majících identickou odkazovací závorku (tj. příjmení autora nebo název instituce a letopočet jsou totožné), rozliší se přidáním malých písmen a, b, c… za rok vydání, a to jak v textu, tak v seznamu literatury.

Příklady

  • Müller, K. 2003a. Češi a občanská společnost. Pojem, problémy, východiska. 2. vydání. Praha: Triton.
  • Müller, K. 2003b. „Koncept občanské společnosti: pokus o komplementární přístup. Tocquevillovské dědictví a giddensovská perspektiva.“ Sociologický časopis 39 (5): 607–24.

Řazení položek téhož autora v seznamu literatury objasňuje následující příklad:

  • Putnam, R. D. 1976.
  • Putnam, R. D. 1978a.
  • Putnam, R. D. (ed.). 1978b.
  • Putnam, R. D. (ed.). 2000.
  • Putnam, R. D. (1969) 2005.
  • Putnam, R. D. v tisku.
  • Putnam, R. D. n.d.
  • Putnam, R. D., A. Atkinson. 1975.
  • Putnam, R. D., A. Winch. 1969.

Odkazování na literaturu v textu

Sociologický časopis používá způsob odkazování v textu, kdy se uvádí jméno autora/rů (do tří autorů se uvádí všichni, v případě 4 a více autorů se uvádí jen první se zkratkou „et al.“), rok vydání publikace, případně stránka či stránkový rozsah (u přímých citací je to pravidlem).

Podoba bibliografického záznamu v soupisu bibliografie se odvíjí od typu publikace (viz dále).

Jiný způsob citování literatury (např. v poznámkách pod čarou) a úpravy bibliografie než zde uvedený není přípustný.

Citační zásady pro texty v „malých rubrikách“ jsou uvedeny v samostatném oddíle.

Odkazy na položky ze seznamu literatury v textu

POUZE odkazovací závorky jsou hranaté, všechny ostatní závorky musí být kulaté!

  • [Aron 1980]
  • [Aron 1980: 25]
  • [Aron 1980: 25–27]
  • [Aron 1980: 25n.], tj. str. 25 a následující
  • [Aron 1980: 25, 27, 32] bez a mezi čísly!
  • [Aron 1980: passim], tj. porůznu
  • [Aron 1980: kap. 3]
  • [Marx citován in Aron 1980: 25]
  • [Aron 1980: 25; zvýraznění v originále] nebo [Aron 1980: 25; zvýraznění autor/ka]
  • [srov. Aron 1980: 25] ne cf., c.f. apod.

První vydání (stejně vzadu v literatuře)

  • [Aron (1938) 1980: 25]

Dvě a více publikací téhož autora – oddělujeme čárkou

  • [Aron 1980, 1987]

Dvě a více publikací různých autorů – oddělujeme středníkem

  • [Aron 1980; Sartre (1943) 1981]
  • [Aron 1980: 24–31; Sartre (1943) 1981: 17, 185]

Dvě a více publikací téhož autora ve stejném roce rozlišujeme písmenky a, b, c… v pořadí, v jakém se odkazy objevují v textu

  • [Aron 1980a, 1980b]
  • [Aron 1980c; Sartre 1963a]

Publikace dvou nebo tří autorů (bez a mezi jmény) – stejně tak vzadu v literatuře bez a

  • [Aron, Deleuze, Foucault 1980]

Publikace čtyř a více autorů uvádíme ve tvaru jméno prvního autora + „et al.“ (vzadu v literatuře rozepsat, pokud lze)

  • [Aron et al. 1980], nikoli „a kol.“, „a spol.“

Editované publikace uvádíme bez (ed.) za jménem editora

  • [Kunštát 2006]

Po sobě následující odkazy na stejný zdroj

Pokud po sobě následují dva či více odkazů na ten samý zdroj, je možné v druhém a dalších výskytech použít úspornou formu zápisu odkazu s použitím latinské zkratky „ibid.“ (= tamtéž), která nahrazuje jméno autora a rok (v případě, že citujeme stejnou stránku, tak i stránku). Vyhneme se tak někdy zdlouhavému rozepisování jmen autorů (výhodné např. v případě více autorů). Pokud mezitím však citujeme jiný zdroj, je pak opět nutné použít plný odkaz kvůli jednoznačné identifikaci zdroje.

  • Příklad: 1. citace – [Durkheim 1897: 24], 2. (a další) citace – [ibid.: 45]

Kombinace hranatých a kulatých závorek

  • Je-li slovní doprovod citace krátký, lze použít jen hranaté závorky: [více k tomu Giddens 2005: 675]
  • Je-li slovní doprovod delší, je nutné vnořit hranaté závorky do kulatých: (což je ostatně také případ Giddense, který si téhož jevu všímá ve svém nedávném komentáři k Habermasovi [Giddens 2005: 675])

Úpravy textu uvnitř citátů

  • přímá citace se umisťuje do uvozovek. Není již třeba používat kurzivu, pokud není použita ve zdrojovém dokumentu (viz níže)
  • dvojité uvozovky se mění na jednoduché (dole i nahoře): „… Marcuseho pojem ‚represivní tolerance‘ byl využit…“
  • doplňuje-li se slovo/a, aby byl jasný smysl citátu, pak do kulatých závorek a za slovo se doplní: „– pozn. autora/ky“ nebo „ – pozn. iniciály autora“: „… selhání (trhu – pozn. autora) je pravděpodobné … “ nebo „… selhání (trhu – pozn. K. M.) je pravděpodobné … “
  • kurziva (či jiné zvýraznění) z originálu zůstává a citace vypadá následovně: [Aron 1980: 25; zvýraznění v originále], nebo ji přidal autor, a pak má citace podobu: [Aron 1980: 25; zvýraznění autora/ky] nebo [Aron 1980: 25; zvýraznění M. P.]
  • změna velkého na malé písmeno nebo naopak na začátku citátu: „(s)ociologie získává…“
  • tři tečky místo vypuštěné části: tři tečky před slovem oddělujeme mezerou, za slovem jako dokončení věty bez mezery: „… konec…“; pokud vypouštíme více vět, oddělujeme tři tečky mezerou z obou stran, případně je můžeme umístit do závorky: (…)
  • tečka na konci: je-li v uvozovkách (aspoň jedna) celá věta, závěrečná tečka se píše do uvozovek. Je-li v uvozovkách jen část věty, tečka se píše až za závěrečnou uvozovku. Tomu odpovídá i postavení odkazovací závorky:
    celá věta: „ … společnost.“ [Aron 1980: 24]
    část věty „ … společnost“ [Aron 1980: 24].

Instrukce pro redakční úpravy textů v „malých“ rubrikách (recenze, zprávy, anotace)

Uváděná a odkazovaná literatura nebo konferenční příspěvky

  • Názvy časopisů, monografií a konferencí se píší kurzivou: Sociologický časopis
  • Názvy článků z časopisů nebo sborníků, kapitol a jiných částí knih, příspěvků na konferencích se píší v uvozovkách.
  • Přímé citáty musí být v recenzích aj. odkazovány přímo v textu v kulatých závorkách takto: (s. 56). Seznam literatury za textem malého žánru není možný. Za recenzí nebo zprávou však mohou být výjimečně umístěny poznámky (obsahové a ještě méně často i jen odkazovací).
  • Obsahuje-li recenze přímé citáty z recenzované knihy bez uvedené stránky, je nutné hned za citát stránku doplnit: (s. 43). Pokud není známá, doplní se (s. XX) a pokud možno vyznačí barevně pro doplnění autorem. Cituje-li recenzent z jiné knihy, než je kniha recenzovaná, je třeba uvést celou bibliografickou citaci do kulaté závorky za citát. Cituje se podle standardních pravidel SČ se dvěma odlišnostmi: první autorské jméno se neobrací, letopočet vydání se píše až za místo vydání.
    Příklad: (J. Novák. Diskursforschung. Eine Einführung für SozialwissenschaftlerInnen. Wiesbaden: VS Verlag 2004, s. 47)

Jména

  • Jména uvádíme při prvním použití nejlépe celá (jméno + příjmení), není-li známo křestní jméno, uvést alespoň iniciálu. Při dalším použití důsledně užívat vždy jméno + příjmení, nebo iniciálu + příjmení, kromě tvarů jako „Petruskův“.
  • Jsou-li například v recenzi postupně a pravidelně v textu (ne ve výčtu těsně za sebou) uváděni autoři kapitol nebo ve zprávě účastníci konference, lze je odlišit kurzivou.

Zkratky institucí

  • Při prvním výskytu všeobecně méně známé instituce je třeba uvést celý název a za něj do závorky přidat zkratku. Při dalších výskytech lze používat už jen zkratku.

Příklad: Výzkumný ústav výstavby a architektury (VÚVA)

  • Tyto zkratky netřeba rozepisovat:
    (UK, MU, EU, AV ČR, ČSAV, SAV, StB, KSČ, EU, NATO, USA…)
  • Názvy známějších fakult, ústavů Akademie věd a politických stran je možné při prvním výskytu uvádět celé bez zkratky v závorce, při dalším výskytu buď celé názvy, nebo zkratku.

Příklad: FSV UK, FSS MU, FF UP, SOÚ, ČSSD, ODS…,

ale: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity (ZSF OU)

Záhlaví textů

Recenze a anotace

J. Novák: Diskursforschung. Eine Einführung für SozialwissenschaftlerInnen
Wiesbaden, VS Verlag 2004, 127 s.

Zprávy:

Konference Raymond Aron (1905–1983)
CEFRES, Praha, 26. října 2005

Druhý řádek může být také jen: Praha, 26. října 2005

 

Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., Jilská 1, 110 00 Praha 1, e-mail: casopis@soc.cas.cz